Necelých 6 km ode Kdyně směrem na Všeruby na návrší Tanaberk se nachází překrásné poutní místo Svatá Anna. Impozantní kostel patří mezi nejzajímavější stavby západočeského baroka. Nejen však samotná stavba, ale především pozoruhodná historie a kouzelná okolní krajina s překrásným výhledem na české pohraničí přivádí na Svatou Annu tolik poutníků a turistů.Historie tohoto poutního místa se začala psát 25.7. 1703. Tehdy zde spatřil a záhadně se uzdravil varhaník Pojer ze Všerub. Z vděčnosti zde nechal vystavět malou dřevěnou kapli. K ní začali docházet poutníci ze širokého okolí. Je zachován starý obsažný spis, v němž jsou uvedeny osudy lidí, kteří se na Sv. Anně zázračně uzdravili. Popularita místa rychle rostla . Mezi lety 1712 – 1717 byl z podnětu všerubského faráře J. Schubla a klatovských jezuitů vystavěn nový poutní kostel. Úzký vztah k poutnímu místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří již v r. 1723nechali u kostela zřídit poutnický dům (později hospodu). V r. 1747 zde nechali vystavět faru pro dva kněze.. Od tohoto data je Tanaberk uváděn jako samostatná farnost. Rokem 1816 počínaje, zde fungovala i škola.
V letech 1837 – 1857 zde plnil úděl administrátora lyricky založený V. Sládeček, který zde sepisoval české básně. Na Svatou Annu za ním z nedalekých Všerub docházela spisovatelka B. Němcová. Mezi léty 1865 – 1868 zde působil kněz H. Randa, který několika drobných knihách popsal dějiny poutního místa i okolní krajiny.
V r. 1865 kostel úderem blesku zcela vyhořel. V pol.19. stol. Při opravách kostela nechali Stadionové pod kostelem vybudovat rodinnou hrobku. V roce 1898 získal poutnický dům Klub českých turistů a přebudoval ho na ubytovací hostinec.
Smutné časy nastaly pro Tanaberk po 2 sv. válce. Opuštěnou svatyni, položenou v tzv. hraničním pásmu bylo možno navštívit jen přes zákazy výstražných tabulí. Devastaci poutního kostela zahájili vojáci, kteří měli mezi 1948 1950v chrámu ustájeny koně. V tomto období byla zbořena fara, škola i hostinec. Z budov je zachováno pouze obvodové zdivo. V průběhu 60. let se vandalové soustředili na likvidaci kostela a vrchnostenské hrobky. Pro zohavené pozůstatky si v r. 1968 přijeli jejich příbuzní Schonbornové a převezli je do Německa.
Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem proběhly v letech 1992 -1995. Po roce 1990 byly rovněž obnoveny anenské poutě.
