Noc kostelů ve Kdyni

Letošní program Nocí kostelů začínal ve Kdyni hrou pro děti „Cesta ze Soluně na Velkou Moravu“. Děti putovaly z rodiště Cyrila a Metoděje, seznámily se s jejich rodinou a dětstvím, zazpívaly si s jejich maminkou Marií, v soluňském přístavu chytaly ryby s místním rybářem a hádaly různé druhy koření s prodavačkou v přístavním tržišti, Pozorovaly živou poštolku, a pak krotily vlastnoručně vyrobenou vlaštovku (díky dešti později už jen koule), aby si tak připomněly koníček dětí z bohatších rodin, jakým rodina Cyrila a Metoděje byla. Také si zkusily sestavit v hlaholici svá jména, nebo společně s tamním mnichem psát husím brkem v klášteře, aby si tak připomněly největší  přínos klášterů jako center vzdělanosti. Také hledaly, podobně jako Cyril a Metoděj, ostatky sv. Klimenta (upozorňuji, že to nebylo na nabízejícím se místním blízkém hřbitově, ale zcela jiném vymezeném prostoruJ). Staly se posly knížete Rastislava a donesly zapečetěnou žádost  samotnému císaři do Konstantinopole. Vlastnoručně postavily Velehrad a u kostela se setkaly s Cyrilem a Metodějem, kteří je po zásluze odměňovali. Sladkost nebyla jedinou odměnou. Pro děti se dělaly prohlídky kostela, které byly svým obsahem odlišné. Jedna byla určena pro děti předškolního věku, ostatní pro děti školou povinné. Na závěr pan varhaník  ukázal všem varhany a zahrál.  U táboráku a ve velmi bohatě zásobeném občerstvovacím stanu (zásluhou našich šikovných hospodyněk) se společně povečeřelo. Večerní program zahájily kostelní zvony a přednáška historika pana Zdenka Procházky. Dovršení programu byl koncert skupiny

ProVikariát Band.

Ještě ten večer a asi i druhý den jsem cítila stále zimu a únavu z deštivého počasí. Možná i zklamání, že dorazilo jen  70 děti, když ve Kdyni jich máme tolik:). Ale nebylo divu, déšť asi mnohé odradil…

 

Na druhý den ráno jsem se zvědavě vyptávala svého syna na Noc kostelů v Plzni, kde byl a co se mu líbilo. Oceňoval možnost přístupu ke krovu sv. Bartoloměje, prý úžasný zážitek, pěkné koncerty a program pro mladé. „Aha, a co se ti líbilo úplně nejvíc?“ ptala jsem se dál. Zamyslel se a po chvilce řekl, „Možná na mě nejvíc zapůsobili lidi v organizačním stanu, který byl na náměstí…jejich souhra, humor, dobrá nálada a hlavně to jejich obrovské nadšení…“.

V tu chvíli jsem si uvědomila svůj nejsilnější zážitek z letošní Noci kostelů ve Kdyni…souhra, přátelství a nadšení z našeho organizačního (a zároveň občerstvovacího) stanu doslova sálaly.  Cítila jsem velkou radost z toho, že do toho týmu patřím.

Děkuji všem, kdo se jakýmkoli způsobem na této akci podíleli.

Za ochotou a pomoc jmenovitě panu Josefu Praštilovi za posečení louky pod kostelem (i když  bylo jasné, že žádné seno z posečené trávy nebudeJ), za zapůjčení rybářských sítí, díky panu Petru Loudovi, který svým umem rovněž velmi podpořil.

Těším se na příští rok, na další ročník Noci kostelů….

 

Fotografie z noci kostelů